Celý život jsem lidem pomáhala.
A pomáhám jim stále.
Bavilo mě to odjakživa, už jako malou holku, když jsem léčila na zahradě hračky, a posléze jsem zvolila i povolání zdravotní sestry, abych byla co nejblíže lidem.
Roky jsem pracovala v nemocnici v Krči a dodnes je to pro mě srdcovka.
Když měl kdokoli kdykoliv v okolí nějakou bolest, a požádal mě o pomoc, vždycky skončil v tomto špitále, a je to tak de facto dodnes.Dnes už má moje pomoc trochu jinou formu.Připadalo mi to vždycky samozřejmé a smysluplné.
I když třeba někomu jen pomůžu tašku s nákupem.
Později jsem pracovala jako pečovatelka u klientů v domácnosti.
Ale až po dlouhé době jsem si uvědomila, že můj život kráčí do bodu, kdy bych ráda pomohla více lidem najednou, protože vím, že spousta lidí pomoc potřebuje.
Asi jste si taky všimli, a jako tzv. senior si to uvědomíte možná trochu bolestněji, že tato skupina lidí je trochu…jak bych to řekla…opomíjena,
mnohdy na ni společnost nahlíží s despektem, a posléze jsem pocítila potřebu to nějak změnit.
Aspoň trochu, aspoň malinko.
Neee, nebudu foukat proti větru, ani bojovat proti systému. Dělám jen to, co je v mých silách a na co s parťákem stačíme.
A tímhle to nyní nastartujeme.
Náhodně jsem zjistila,
že jméno Karla je germánského původu,
a přeneseně se jméno Karla interpretuje jako „svobodná žena“ či „silná žena“, která je u druhých, když je to potřeba, pomáhá hledat cestu,držet klid v neklidných chvílích.
Možná to není náhoda.
Možná je to povolání, které se nevybírá hlavou, ale žije se postupně – celý život.
Dnes už sama patřím k lidem, kterým se říká „senioři“.
A přesto – nebo právě proto – mě pomoc druhým baví dál.
Protože z praxe vím, že největší tíha neleží v samotné péči o bližního,
ale v pocitu odpovědnosti a strachu,
abychom něco nepokazili.
Chci říct jednu důležitou věc:
nejste špatní, když si nevíte rady.
A nejste slabí, když řeknete, že už nemůžete.
Že už prostě nevíte, jak dál.
Znám příběh, kdy se dcera, 69 let, stará o oba své rodiče na plný úvazek 17 let.
Ten, kdo to nezažil, neví. Tohle už je skoro o život.
O její život…
Péče není výkon.
Je to vztah.
A ten potřebuje oporu z obou stran.
Každý z nás může být jednou tím, kdo hledá pomoc.
Bonboniéra stáří je přirozeným vyústěním mého celoživotního směřování:
Pomáhat lidem se zorientovat, ulevit jim a dodat klid v těžkých chvílích.
Opatrujte se 🙂